Další neméně důležitý smysl těchto akcí jsme spatřovali v obyčejném „potkání se“ nadšenců z jednotlivých oddílů. I zjištění prostého faktu, že to, co děláte, dělá na druhém konci republiky úplně se stejným nadšením a zápalem někdo jiný stejné „krevní skupiny“ jako jste vy, je hodně inspirující.

Nyní máme za sebou 5 ročníků české a moravské táborové školy. Toto zemské rozdělení v žádném případě není rozhodně bráno s nějakým patriotismem, nýbrž jde o pouhé geografické položení táborovek. Prostě doprava je dnes drahá a realita je taková že většina moravských zájemců pojede na moravskou táborovku, většina českých na českou táborovku. Ale vždy se najde menšina, která ráda navštíví táborovku na opačném konci republiky.

Je dobře, že se též vytvořily dva přirozené týmy lektorů: „český“, zastoupený Jirkou Chourem, Zdenkem a Jirkou Šmídovými a dalšími, „moravský“, zastoupený Jirkou Homolkou, Ivo Skočkem, Mojmírem Nováčkem, Zdenkem Rolincem a dalšími. Tyto týmy dávají táborovkám neopakovatelný duch a styl.

Česká je hodně hravá, kulturní, umělecká a ekologická, moravská je tvrdší, dobrodružnější, fyzicky náročnější.

A víte co je nejkrásnější pocit – vidět absolventy táborovek ve vedení oddílů, potkávat se s nimi na akcích a setkáních a vidět v mnohých z nich zcela jasně naše nástupce a pokračovatele. A to je myslím hlavní cíl – inspirovat teenagery k další činnosti v oddíle, tentokrát však již v duchu starého indiánského přísloví „starosti dělají z dětí muže, lenost z mužů děti“ anebo dle krásné myšlenky německého filosofa Immanuela Kanta „není nic krásnějšího, než hvězdné nebe nad hlavou a pocit odpovědnosti v našich srdcích“.